Další přízrak, kterého čarodějnice seslala, vypadá dost chladně.

Za běžných okolností by to mohl být zajíček k potulení, ale v této verzi žádné takové nutkání nemáš.

Vzhledem k minulému zklamání zkusíš jít rovnou na věc.

"Poslyš, zajíci! Potuluje se tu vlk. Dej si pozor, ať tě nezakousne."

"Já nejsem žádný zajíc! Jsem přízrak Orion. A vlky si dávám k večeři," pronese přízrak uraženě.

"Orion, říkáš? A přízrak? To těžko! Jsi jenom roztomilý králíček. Jako přízrak bys věděl, k čemu slouží kouzelné heslo z vašich jmen," dál provokuješ přízrak.

Přízrak se teď opravdu naštval.

Takové znevažování nesnese: "Samozřejmě, že to vím! Lidská hnido. Kouzelné heslo otevírá čarodějnou truhlu, která je schovaná támhle na konci cesty. Bez hesla ti truhla leda tak ukousne ruku. Doufám, že truhlu najdeš a pokusíš se z ní něco vyndat. Pak se budu smát já."

Na to mu odvětíš, že mu tedy věříš, že je přízrak.

Ne jako ten hořící keř, který jsi před chvílí v klidu uhasil.

"Cože? Ty jsi uhasil Ranona? Nevěřím! Půjdu se přesvědčit."

Tím jste se rozešli každý svou cestou.

Výborně.

Nejen, že se ti povedlo zjistit, že heslo slouží k otevření truhly, ale také se Orion prořekl a prozradil ti, že předchozí přízrak se jmenuje Ranon.

Minulý neúspěch byl tedy bohatě vynahrazen.

Přejdi na konci stránky do mapy a pokračuj na cestě za hledáním zbylých přízraků.

Další zastavení