Musíš si přiznat, že tenhle přízrak opravdu vypadá strašidelně.

Jestli to býval skřivánek, tak tedy ztratil veškerou poezii.

Hned ti proběhne hlavou vzpomínka na pohádku "Pana a netvor".

Ještě, že od Lyzandra už znáš jeho jméno.

Vůbec se ti nechce se s ním vybavovat.

"Brej večír, vinšuju," švejkuješ na přízrak.

Ale jako odpověď se ti dostane jen řev.

Nebo co to vlastně je.

Jestli to byla odpověď?

Tak potom to vypadá, že tenhle snad taky nemluví.

Tak to je potom opravdu veliká klika, že už jeho jméno znáš.

Nevypadá to, že by ti ho byl schopen říct, ani kdyby chtěl.

Je tu ale jeden zádrhel.

Nechce tě nechat projít.

Vypadá jako strážce, který něco hlídá.

A odhání kohokoli, kdo by se k tomu chtěl dostat.

Čarodějnická truhla už musí být na dosah.

Zkusíš ho nějak zaplašit.

Začneš mu baterkou svítit do očí.

To se mu hodně nelíbí, ale svou pozici kvůli tomu neopustí.

Jak se ho jen zbavit?

Hmmm.

Jestli jeho tělo bývalo skřivánkem.

Potom by něco v něm mohlo stále reagovat na ptačí zpěv skřivánčice.

Nacházíš na webu potřebný ptačí zpěv.

Jdeš opodál mimo cestu a pouštíš ho přízraku.

Přízrak zpozorní a vypadá rozpolceně.

Nakonec opouští svou pozici a váben zpěvem se vydává hledat domnělou skřivánčici.

Obloukem se vracíš na cestu a jen vidíš záda přízraku, jak tápe mezi keři a hledá, odkud ten zpěv zněl.

Cesta k truhle je tedy volná.

Doufáš, že až se dostaneš ke svitku v ní, budeš vědět, jak ho použít.

Další zastavení